Zpocený Voko

Zpocený Voko má na svém kontě úspěšný videoklip, dvě CD a pár písní nahraných v rozhlase, většinou nahrané pro nějaké aktivity Jiřího Neduhy, výhradního autora veškerého repertoáru skupiny (krom písně „Mlha“, u které hudbu složil V.Galusek)

Zpocený Voko se do mediálního kolotoče dostali až v roce 2006, kdy na scénář a píseň Jiřího Neduhy natočil talentovaný Ondřej Vavříček z Havířova (Astacusfilm) videoklip „PRAOTEC KELT“. Na stránkách Astacusfilm.com jest tento popis tohoto klipu: Ostravská rhythm´n´ bluesová formace Zpocený Voko je již v ostravské undergroundové scéně pojmem. O svých hudebních kvalitách vás skupina jistě přesvědčí i z následující ukázky! Tento klip vysoce bodoval v hitparádě TV Óčko, kde se díky diváckému hlasování dostal až na semifinálové příčky.

S příchodem houslisty Dalibora Pyše do skupiny se uvažuje o druhém klipu, které by natočil právě on. Píseň, o které se uvažuje je píseň z prvního CD – Bezdomovec.

První CD Zpocenýho voka „BLUES PRO PANA BUTANA“ bylo nahráno v roce 2006 u Igora Vašuta. Bylo to díky sponzorskému daru, který vydání umožnil. Ovšem finančně to vyšlo „pouze“ na šest písní. Pikantní je, že ač se dříve nahrávaly různé demosnímky písní, které byly pro skupinu charakteristické, ani jedna z těch pěti písní se na žádné CD skupiny nakonec nedostala. Na CD se jako host objevuje skvělý Oskar Kraina (Moribundus, Staré blůzy, Truc Blues, Volný styl) na foukací harmoniku.

Úvod prvního CD obstarává píseň BEZDOMOVEC, po prvních taktech zdánlivě svižná a bezstarostná, jejíž text nás však rychle přenáší k vykolejenému člověku. Mezi ostatními lidmi je ten člověk takovým druhem bezdomovce se střechou nad hlavou. S ostatními lidmi si pravděpodobně nerozumí, a má z nich možná i trochu obavy.
Další píseň je anglicky zpívaná ALMOST LAST SONG, a opět by jsme se dostali k trochu vykolejenému člověku. Ten opouští rodinu a děsně zaběhlý život, hledá něco lepšího, ale je stále pronásledován „duchem své minulosti“, můžeme napsat, že ho trápí svědomí.

Třetí píseň UMĚLÁ ŽENA je z trochu jiného soudku a i z jiné země. Byla napsána v Torontu 1985, kde Jiří Neduha žil a kde Vráťa Brabenec (Plastic People of Universe) pořádal Upperground festival čili opak undergroundu, protože tam nebyli žádní muzikanti undergroundu, hrálo se tedy na stromě, na mohutné vrbě. Dvě velké bedny, mikrofony přivázané k větvím a to byl upperground. Brabenec o tom napsal v interview, které s ním dělala Petruška Šustrová v Revolver Revue číslo 30 str. 65: „Jednou jsem udělal takovej festival-nepovedenej, jako dycky, na Masaryktownu v Torontu, a ten se jmenoval upperground festival. Všichni, kdo se ho chtěli účastnit, museli vylézt na strom a zahrát na stromě. Nechtěl jsem dělat underground festival, protože tam žádní undergroundoví muzikanti nebyli, byli to takový zpěváci, většinou utrápený, takový ty z One Man Show s podivnejma baladama. Jedinej, kdo byl vtipnej, Jirka Neduha“. Pochválený Neduha složil pro uvedený festival dodnes jemně ironickou písničku Zpocenýho voka, pro mnoho dívek a žen s velice zavádějícím textem. Ještě jedna zajímavost ohledně této písně. Na její motivy napsal Neduha divadelní scénář realizovaný v Ostravě amatérským divadlem Jiříkovo vidění. Později Neduha hru přepsal do novely na níž v současné době provádí korektury.

Čtvrtá píseň SO LONG je o loučení muže se ženou svých snů, kterou miluje tak, že ví, že kdyby zůstal, učiní tu ženu svým přístupem k životu nešťastnou. Melodie vznikla v době, kdy se Neduha živil dětským divadlem v Porubě, kde měl angažmá. Ke svým hrám skládal písně a pět z nich textově upravil a dodnes jsou součástí repertoáru Zpocenýho voka. So Long je například původně písnička z přepracované pohádky Červené Karkulky.

Pátá píseň je PÍSEŇ Z PANELÁKU, kterou Neduha nahrál po návratu z emigrace. Píseň byla původně scénářem na němou hranou grotesku, později na divadelní představení. Ovšem nakonec se celá tato groteska vešla do jedné vtipné písně, kterou si dovedeme představit s jednou kytarou v nějakém sólo projektu. Tato píseň hraje v repertoáru Zpocenýho voka důležitou roli, protože rozšiřuje jeho stylovou základnu.
Poslední píseň CD je PRAOTEC KELT, podle níž byl natočen první videoklip skupiny. Ironická píseň o našich předcích z doby, kdy Pračeši tloukly na vrata Prakeltům, je pro mnohé fanoušky skupiny nesrozumitelná. Jde opravdu jen o lehce jízlivou výčitku praotci Čechovi, že z lenosti a pohodlnosti, a taky z důvodu, že v ČR je dobré pivo, zůstal tady a nepádil tam, kam nyní chceme jezdit na dovolenou – k moři.

Druhé CD Zpocenýho voka „NAKOPALYPSA“ bylo nahráno v roce 2007 u Igora Vašuta, bubeníka kapely. Ve stejném roce vydaly Tři sestry píseň a natočily stejnojmenný klip, což se doneslo k sluchu Zpocenýho voka až ke konci roku 2009. Při četbě textu písně Tří sester je jasné, že jim jde především o verš apokalypsa - nakopalypsa s podtextem krutosti ( Ref: Už se hroutí síla světská a přichází apokalypsa,
naštvaná je parta dětská, tak ze vzteku nakopaly psa). Avšak název CD Zpocenýho voka NAKOPALYPSA byl reakcí na spoustu avizovaných smrtelně vážně braných hudebních produkcí s názvem Apokalypsa a podobně, které měly k apokalypse stejně daleko jako nakopalypse.

Ani na tomto CD se neobjevily největší „hity“ kapely, zřejmě proto, že Neduha trval na tom, aby CD bylo česky. Na CD se opět objevuje Oskar Kraina (Mlha). Na akordeon v kupletové Prasečí baladě Voku vypomohl Tomáš Filip.

První písní alba je SLIZ Z TELEVIZ. K tomuto textu inspirovala Jiřího Neduhu nechuť k televizorování a jeden text Frank Zappy, který se v něm zmínil, že mu z televize vytéká nějaký sliz. Ten barevný sliz nyní vytéká ve všech domácnostech, a ve všech civilizací postižených zemích. Na koncertech kapela někdy přidá za písničku motiv z Bakalářů.
Další písní alba je NIETZSCHEHO SE NEBOJTE aneb Ničeho se nebojte. Poznámka filozofa Friedricha Nietzscheho, že zamilovanost je příležitost k lásce, inspirovala textaře Neduhu k napsání románu o životě dvou mladých a zamilovaných. Román se ale vešel do jedné tříminutové písničky, do lidského příběhu, od zamilovanosti, manželství, nevěry, až po rozvod.
Třetí píseň MLHA je autorský počin kytaristy Ládi Galuska na Neduhův text, který věnoval své životní partnerce Libuši. Píseň je rockovější a je zjevně z jiného soudku, což je ještě markantnější nyní na koncertech, kde Voko hraje v sedmičlenném složení, obohaceném o saxofon a housle. Atmosféra písně je přesně taková, jakou text vyžaduje, přesně pochopený autorem hudby. Galuskův hlas je příjemnou změnou.
Čtvrtá skladba je TY SÁM VÍŠ NEJLÍP a v podstatě jde o zhudebněnou radu mladistvým. Píseň vhodná na unplugged koncert. Skladba je jemná, a pro ty, kteří si ji chtějí poslechnout i na koncertech, se jí bohužel dočkají jen málokdy.

Pátá skladba je písní, kvůli které Zpocený voko vzniklo. HEREC. Z plejády Neduhových písní asi zaujala nejvíc, nyní se stěží hraje a Neduha ji hraje převážně sám na vernisážích a podobných akcích. Vznikla v Jemnici, kde prodával knihkupec Láďa Hejl, který v té době organizoval fantastické koncerty skvělých kapel z Prahy a Brna. Na otevření nového knihkupectví kupříkladu přijel Mišík se svou partou. Každý víkend se tam něco dělo. Knihkupectví žilo především z prodeje knih oblíbených herců, jejich životopisů, vzpomínek, drbů a nebo kuchařek. Kdejaký trochu známější herec, který se objevil na obrazovce, vydal knihu o sobě a lidé ji kupovali, protože ho znali. Například mistr štěků Jiří Lír. Proto je na konci písně výkřik: Herci, chopte se per!

Na šestou písničku by se měli posluchači psychicky připravit, protože taková píseň je dokonale zaskočí. V kupletové PRASEČÍ BALADĚ je slyšet Filipův akordeon, který písni dává potřebnou nápadu. Píseň je vlezlá, úspěšná, takřka odrhovačka. Při dobré konstelaci hlavních hvězd je na koncertech Prasečí balada doprovázená asi deseti zvětšenými obrázky Radka Karase, které ilustrují pohnutý život ubohého vepře.
Na závěr alba dostane posluchač co proto od hlídacího „nakopaného psa“. Jistěže se tam ten pes ani nehodí, prostě ale, kdekdo má psa. Je to nevysvětlitelné.

Jedna z písní, kterou Zpocený voko nahrálo a která o které je třeba se zmínit, je ještě čerstvá „TAKA OSTRAVA.“ Režisér Radovan Lipus totiž dělá pořad „Ostravské příchody“, o lidech, kteří se usadili v Ostravě. O takzvaných náplavách. Jiří Neduha patří k nim a proto byl osloven aby natočil jeho příběh. K nim přidal dvě písně o Ostravě. Zatím co píseň FAJNA DĚVKA OSTRAVA se nehodila zřejmě kvůli lehce „zemitému“ lehce vulgárnímu textu, TAKA OSTRAVA prošla, je morálně nezávadná. Píseň je to autorův příběh, jak se jako voják ocitl v Ostravě, ocitl se v base, pak byl odvelen Ostravu proklel. Nakonec se do Ostravy vrátil, žije tady a cítí se tady doma.

Na jaro 2010 se připravuje vydání nového alba, které by obsahovalo již vydané skladby. Je jisté, že se na něm objeví i jedna až dvě novinky.