(Pokec o nás trochu námi upravenýma očima Luďka Kolara., majitele ostravského alternativního klubu Lennon na Černé louce v Ostravě, z jeho prologu k prvnímu CD Zpocenýho voka)
Hudební uskupení Zpocený voko patří k tomu nezajímavějšímu, co dnes na ostravské hudební scéně. Slovo uskupení jsem zvolil záměrně, protože během pěti let, co kapela vystupuje v ostravských klubech, jsem zažil mnoho různých podob. Vystoupení nebylo nikdy stejné. V klubu lennon dokonce hráli s sedmičlenné podobě. Základ tvoří duo Jiří Neduha &Vladimír Galusek, delší dobu je však doplňuje basista Pavel Balon a bubeník Igor Vašut. Na jejich prvním CD „BLUES PRO PANA BUTANA“ je doplňuje (ve skladbě Umělá žena) Oskar Krajina (foukací harmonika), který hraje (v písni „Mlha) na jejich druhém CD „NAKOPALYPSA“ – tam také hostuje na tahací harmoniku Tomáš Filip (Prasečí balada).
Vše kolem Zpocenýho voka je postaveno na charismatickém písničkáři Jiřím Neduhovi autorovi všech písniček. Neduha nezapře své působení v cizině a precizní znalost angličtiny mu dává pevné základy i k anglicky zpívaným textům. (Almost Last Song a So Long). V poetice českých zpívaných textů (na hodnocení anglických textů jsem si netroufl) je největší síla Zpocenýho voka. Nejde o nějaké protestní songy, ale reflexe obyčejného života se silným podtextem jedinečnosti každého jedince či skupiny. Vždyť nakonec můžeme vlastně bezdomovci žijícímu v lese v úzkém spojení s přírodou závidět. Nebo nás mohou sice v životě okouzlit krásné „umělé ženy“ bez jediné vady, ale žít budeme raději bez „hmoty umělé“. Básnický pohled je však vždy v poloze nadhledu a tak i popis života v paneláku, stojícího pravděpodobně na sídlišti Dubina, je sice přesný, ale neodsuzující, ale spíš úsměvný. Totéž platí o hodnocení ryze „českých vlastností“ v textu písničky Praotec Kelt...
Ale nejde jenom o texty písniček. Samotné hudební propojení mezi všemi muzikanty funguje na jedničku. Kvalita muzikantství je v projevu Zpocenýho voka samozřejmostí. Nijak nepřehlušuje základní sdělení každé písničky, spíše ho umocňuje. Vladimír Galusek nechává kytaru zaznívat ve všech podobách, od akustického komorního projevu umocněného echem až po rockovou podobu. Igor Vašut kromě rytmické pestrosti většiny skladeb navíc přidal i trochu modernosti v použití různých efektů. To vše skvěle doplňuje přesná a melodická basa Pavla Balona. Hostování Oskara Krajiny (Umělá žena) posunulo tuto písničku od hrozby „Nohavicovského zpopovění“ k syrovosti a ryzosti.
V dnešním nováckém kulturním světě pozlátka a plytkosti působí tato kapela jako z jiné dimenze, ale není tomu tak. Hudba se jen vrací ke svým kořenům. Zatím sice potajmu v některých ostravských klubech, v underground zóně.
P.S.
První kapela ve které jsem se prý angažoval se jmenovala Noční můra, říká zakladatel a autor repertoáru skupiny Jiří Neduha. Je to sice hodně dávno, ale díky písemným podkladům si to pamatuji jako dneska. Zpocený voko je pokračovatel, je to taky vlastně taková Noční můra. I v této době může mít kapela problémy s lidmi kompetentními v hudební produkci. Jedna význačná ostravská producentka (nebudeme ji jmenovat, i když v Ostravě je asi jen jedna producentka) nemá náš název ráda. A tak se asi nekvalifikujeme. Hrajeme tedy blbě, hůř než Divokej Bill, Support Lesbiens a další pěknojmené kapely. Nedej bože, aby do Ostravy přesídlila jihomoravská kapela Plodová voda Evy Braunové. To by si zahráli fakt jen v Hudebním bazaru.